Co jste to udělali s mým srdcem?
Když jsem se narodil, měl jsem srdce čisté a bilo jako zvon. Nosil jsem v něm maminku a tatínka, stejně asi jako všechny děti. A jak jsem rostl, tak rostlo se mnou i to mé srdce a bylo v něm víc a víc místa. Až jednou, jednoho dne, se tam jakoby nic objevila máma. Byl jsem mladý a vlastně jsem ještě nic moc o srdečních záležitostech nevěděl.
A pak to pozvolna pokračovalo. Máma mi jednoho dne přinesla Janičku a ta se samozřejmě hned také usídlila v mém srdci. A pak Mirka. Mé srdce už bylo velké, všichni se mi tam usadili a naplňovali ho vším, co mohli. S tím se dalo žít, ale už tehdy jsem vytušil, že jen při tom nezůstane. A taky že ano. Nezůstalo.
Po nějakém čase nastalo něco jako lavina. Jana mi přivedla do srdce Bořka a později Mirek přivedl Jitku. Přišlo to všechno tak nějak rychle.
Dnes už jste tam všichni. A jsou mezi Vámi tací, kteří bez jakýchkoli skurpulí mi tam přivádějí ještě další, třeba Verunku a Filípka. A dokonce i jiní "výtečníci", kteří si už teď nárokují místa v mém srdci, aniž tam momentálně mají koho dát. A já už ani nepochybuji, že ta místa časem opravdu obsadí.
A tak to mé srdce je už dnes skrz na skrz prolezlé Vámi všemi a já se jen nestačím divit, že se tam všichni vejdete. A vejdete, to mi věřte.
Nemoc je to silná a zákeřná, protože nezůstává jenom v srdci. Prolezla mě celého a vrazila se i nahoru do dušičky. Mám duši černou a tak jsem si říkal, tam to prohrajete a ta nemoc zmizí.
Opak je pravdou! Usadili jste se mi i v duši a já pořád slyším jak mi říkáte "tohle bys nám přeci neudělal...", "tohle pro nás musíš udělat, máš nás přeci rád..." a tak podobně.
Zkrátka, když už jste mě takhle nakazili, tak nevím, co se s tím dá dělat. A ani se nechci léčit. Jsem moc rád, že tuto nemoc mám. Tak je zákeřná. To původně moje srdce dnes už ani není moje. Vlastně patří Vám všem. No a co s tím nadělám? Už vím co!
Já se vám za to pomstím!. A pomsta bude pro vás sladká! Dnes k tomu mám příležitost a tak ji plně využiji. Těšte se! Oko za oko, zub za zub.
Tak já vám přeji, abyste se touto nemocí nakazili taky. Abyste také ve svých srdcích měli ty, co máte rádi, aby se tam pěkně roztahovali a lebedili si tam. Aby vás také potkalo ve zdraví to, co mě dnes! A protože je to pomsta, tak ještě i něco navíc. Já vám přeji, abyste pro ty své, co taky nosíte v srdci, dokázali v reálném životě udělat víc, než jsem dokázal udělat já.
Tak a máte to! Ale vy jste už stejně nakaženi. A teď Vaše pokání. Doufám, že teď, když to víte, se za svoje činy v mém srdci kajete. A jako důkaz, že to tak je, si teď se mnou připijete!
Dáno v Praze Hostavicích, dne 26. července L.P. 2008